Radon je bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu. Vzniká postupnou přeměnou uranu, který je v různém množství součástí hornin zemské kůry. Radon jako plyn se z geologického podloží uvolňuje a stává se součástí atmosféry nebo vstupuje do objektů.

 

Radon do domu vstupuje zejména netěsnostmi ve zdech a podlahách, které jsou v kontaktu s podložím. Nejčastěji se jedná o prostupy inženýrských sítí, popraskaný beton či dlažbu, netěsné prkenné podlahy či neutěsněné šachty. Aktivní nasávání radonu budovou (komínový efekt) ze země hraje v přísunu radonu zpravidla největší roli. Toto nasávání vzrůstá tehdy, zvětšuje-li se rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou, čímž roste podtlak v budově.

 

Radon je hned po kouření druhou nejvýznamnější příčinou vzniku rakoviny plic. Radon a radioaktivní prvky (izotopy polonia a vizmutu), které z něj vznikají, se zachycují v dýchacím ústrojí a ozařují plicní tkáň. V důsledku působení těchto částic může dojít k poškození plicní buňky vedoucí až k rakovině. Rakovina vyvolaná radonem nevzniká okamžitě. Doba, než se mohou začít objevovat příznaky rakoviny plic, je dlouhá 10 až 30 let.

Riziko rakoviny plic způsobené radonem v domě je úměrné celkové vdechnuté radioaktivitě, ta závisí nejen na koncentraci, ale i na délce pobytu. Pro krátkodobé pobyty v prostorech s velmi vysokými koncentracemi radonu je tedy riziko zanedbatelné.

Dalším možným zdrojem radonu je dříve vyrobený stavební materiál. Některé škvárobetonové tvárnice pocházející například z rynholecké škváry obsahují vysoké aktivity radia, které radon uvolňuje do objektu. V současné době je radioaktivita všech stavebních materiálů dodávaných na český trh pod kontrolou Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Zdroj: www.suro.cz, upraveno, www.geology.cz, upraveno